122mm horská houfnice D12

V rámci unifikace zbraní a munice s Rudou armádou vyvinula plzeňská Škodovka také 122mm horskou houfnici D12. Konstrukčně vychází ze své předchůdkyně 105mm horské houfnice D10, je však již komorována na sovětskou munici pro 122mm houfnici vz. 38.   Houfnice se skládá z úplné hlavně, kolébky s brzdovratným zařízením (dále jen BVZ), horní a spodní lafety s rozevíratelnými lafetovými rameny, nápravy s koly, miřidel a lafetového štítu.   Hlaveň se skládá z duše, zadku hlavně s unášecím okem, vodícího můstku a našroubované hlavně. Závěr je vodorovný klínový. Zvláštností je dvoudílná kolébka, která se při rozkládání k přepravě rozloží na dvě části. Přední část kolébky tvoří celek s hlavní a BVZ. V kolébce je uloženo BVZ, které se skládá z kapalinové brzdy (upravena na tři délky zákluzu v souvislosti s náměrem) a vzduchokapalinového vratníku. Takto do jednoho válce spojené BVZ s regulátorem délky zákluzu požívala Škodovka již na svých předválečných dělech, například už u houfnice H1, ale také u houfnice H3, která je vystavena ve VTM v Lešanech. Po stranách kolébky za lafetovým štítem jsou umístěny dva pružinové vyvažovače. Vrchní lafeta je otočně uložena pivotovým čepem na svém nosiči. Náměr se uděluje ručními kolečky umístěnými po stranách vrchní lafety a odměrové řididlo je jenom na levé straně. Spodní lafeta je tvořena nosičem vrchní lafety, kde jsou uchycena lafetová ramena s pevnými rydly a tučky. Náprava je uložena kyvně čepem v nosiči vrchní lafety. Houfnice je jen částečně odpérována pomocí zpruhových nárazníků a to pouze při přepravě v jedné jednotce. Disková kola mají pneumatiky plněné houbovou vložkou. Kolová brzda je bubnová, čelisťová ovládaná dvěma na sobě nezávislými ručními pákami po obou stranách houfnice. Ochranný lafetový štít je vyroben z 5mm neprostřelitelného plechu a upevněn na vrchní lafetě. Na levém kolébkovém čepu jsou uchycena miřidla, která tvoří nezávislý bubínkový zaměřovač vz. 38S s periskopickým panoramatickým dělovým dalekohledem PG a zaměřovačem pro přímou střelbu vz. 52 s dalekohledem 3 x 8o.  Houfnice se mohla přepravovat v jedné jednotce zapřažená přímo za tažným vozidlem nebo rozložená do dvou jednotek tandemově zapřažených v koňském dvojspřeží. Střelivo a výstroj se přepravovala v jedné jednotce na tažném vozidle nebo na horské káře tažené dvojspřežím.  
Pro houfnici se počítalo se sovětským děleným střelivem pro 122mm houfnici vz. 38, především granáty nárazový, dýmový a průpalný.  
Bohužel i tento vývoj skončil prototypem v roce 1954. Další osudy tohoto prototypu jsou zatím neznámé.
TTD:
Ráž 121,92 mm
Hmotnost: nárazového granátu      21,76 kg
dýmového granátu 23,25 kg
průpalného granátu  16,8 kg
Počáteční rychlost nárazového granátu  493 m.s-1
Maximální dostřel nárazovým granátem   11 200 m
Palná výška     1 150 mm
Rozsah náměru – ramena rozevřena  +8o ÷ +70o
– ramena sevřena   +8o ÷ +15o
Rozsah odměru – ramena rozevřena   45o
– ramena sevřena   10o
Délky zákluzu  1400/1200/900 mm
Hmotnost houfnice v palebném postavení   1 735 kg
Hmotnost houfnice při dopravě v jedné jednotce 1 830 kg
Hmotnost hlavňové jednotky  1 070 kg
Hmotnost lafetové jednotky      1 110 kg
Hmotnost prázdné horské káry  360 kg
 
  
Zdroj: Konštrukta Trenčín n. p. Trenčín – Vývoj 1945 – 1956


Fotografie:
D12-1 – Houfnice v palebném postavení
D12-2 – Houfnice zapřažena za tažným vozidlem
D12-3 – Hlavňová jednotka houfnice
D12-4 – Lafetová jednotka houfnice
D12-5 – Horská kára